Video pro vytvoření titulků - TITULKY K TOMUTO VIDEU UŽ JSOU HOTOVÉ, díky, zandera

Na této stránce je dostupné šesté z přibližně deseti výukových videí, pro které je potřeba vytvořit české titulky pro potřebu neslyšících žadatelů o řidičské oprávnění.

Přepis textu

Jak název napovídá, tak v tomto videu vám ukážu, jak to vidí učitelé. Rozeberu jednotlivé chyby žáků, které podotýkám, nejsou nahrané, ale jsou to skutečné jízdy. I přesto, že pražští žáci se tu jistě poznají, tak by to měl být návod i pro ostatní – co sledovat a na co se zaměřit. 

Začneme něčím jednoduchým. Jedná se vnímání prostoru kolem sebe. Žáci se zpravidla zaměří na jeden bod a z něho nespustí oči. Je ale nutné vnímat okolí a vidět vše, co vidíte teď na videu. Video jsem vám zastavil a vy se rozmyslete, na co byste si v tomto případě dali pozor a jak byste se zachovali.

Při průjezdu tímto místem byste měli myslet na to, že prostoru tu není nazbyt. Navíc jsou před vámi na silnici lidi a proti vám jede auto. Je tedy jasné, že je nemůžeme bezpečně objet a s ohledem na reakční dobu řidiče je nutné zpomalit a počkat, až protijedoucí auto odjede. Můžete si všimnout, že člověk, který něco dává do kufru, o nás neví, a stačí, aby udělal krok vzad a žák by ho přejel. Přitom má žák na správné rozhodnutí při této rychlosti dostatek času, ale ani přesto nezareagoval adekvátně.

Navíc je potřeba myslet na to, že kterékoli zaparkované auto může začít vyjíždět. A když vezmu v úvahu, jak blízko jede žák podél zaparkovaných aut, tak by měl jen malou šanci včas zareagovat. S tím se setkáváme docela často, jak můžete vidět zde. Žák si auta nevšiml, zde musel opět zareagovat učitel. Řidič, který vyjížděl z řady do silnice, neviděl, jestli tam něco jede. Měl si zajistit bezpečné vyjetí pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby, na to bohužel řidiči zapomínají.

U další situace jsem se docela zapotil, protože i přesto, že jsem chtěl zachránit situaci, aby do nás řidič, který z řady vyjížděl, nenaboural, žák mi neumožnil, abych otočil volantem. Na vysvětlování v takovou chvíli není čas, a pokud učitel vezme za volant, má k tomu důvod a žák se s učitelem o volant nesmí prát. Chyba by sice byla straně řidiče, který vyjížděl z parkoviště, ale je to malá útěcha ve chvíli, kdy máte nabourané auto. Nezapomeňte, že učitel má na ovládání volantu jen jednu ruku a brzdy by při této rychlosti nic nevyřešily.

Když už jsme u vnímání prostoru, vrátíme do stejné ulice jako na začátku, ovšem zde žákyně chybně vyřeší jinou situaci. Jede opět podél zaparkovaných aut. Nebezpečí, které z toho vyplývá, už jsme si vysvětlili, ale v tomto případě je chybně neodhadnutí průjezdního profilu. Auta zaparkovaná vpravo na parkovišti jsou různě dlouhá, proto některé bude vyčuhovat více, jiné méně.

Pokud tedy projíždíte kolem zaparkovaných aut, je potřeba myslet na šířku auta včetně zrcátek. To žákyně při průjezdu kolem této dodávky neudělala, ale pokud bych jí na to neupozornil, tak by měla zaviněnou nehodu. Přitom bylo zjevné, že auto bude muset objet.

Zde je podobná chyba – žákyně se neúměrně vyhýbá protijedoucímu autu a už nevnímá, kolik místa má na pravé straně. Zde opět musím zasahovat já, protože bychom přišli o zrcátko. Máte tendenci se neustále někam hnát, ale pokud nezvládnete odhadnout šířku místa, tak je nutné zpomalit nebo zastavit. 

V tomto případě jela slečna v protijedoucím Mercedesu prostředkem silnice, ale žák se s ohledem na situaci nezachoval správně, protože místo toho, aby zastavil, tak pokračoval dál a chtěl se tam nacpat, ale to mu nevyšlo a musel jsem opět zasahovat do řízení. Přitom stačilo zastavit a počkat až projede.

Na křižovatce má žákyně odbočit vlevo, ale stojí tam v rozporu s předpisy auta, proto bych očekával, že zpomalí a pojede třeba krokem, ale hlavně, že to bude mít pod kontrolou a ne že se tam vřítí jak do bordelu a bude doufat, že jí to vyjde. Tady by to rozhodně nevyšlo a způsobená škoda by byla dost značná. Zkuste vnímat rychlost, kterou tam najíždí – byla dost vysoká, ale v zatáčce si ještě přidala. Kdyby pustila pedál plynu, tak by měla dost času na točení volantem.

Naopak v tomto případě se žákyně zachovala velice správně. Aniž bych musel něco říkat, vyhodnotila situaci jako nepřehlednou, nebezpečnou, a v místě výhledu si zastavila. Vzhledem k tomu, že v jejím pruhu stála auta a v protisměru jel řidič, tak tam nenajížděla a počkala na to, až přejede, aby ho nedonutila změnit směr nebo rychlost jízdy, a až potom opustila křižovatku.

Další neřestí, a bohužel ne jen žáků při výcviku, je nesledování dopravních značek, jako můžete vidět na této situaci. Žákyně se rozhodla, že rovně znamená vlevo. Měla jí ale zastavit značka zákaz vjezdu, což se nestalo. Nedokázala vysvětlit, proč tam najela, ale můj názor je, že díky ostrému slunci se dívala spíše dolů než po značkách. Na výsledku to ale bohužel nic nemění.

Žákovi jsem řekl, aby na křižovatce odbočil vlevo. Samozřejmě, že může odbočit jen tam, kde by tím neporušil žádné předpisy. Schválně to žákům říkám dostatečně dopředu, aby měli čas se na to připravit a hlavně, aby se učili správně rozhodovat, protože až dostanou řidičák, nikdo jim nebude radit.

První ulice vlevo není křižovatka, ale výjezd z účelové komunikace, a navíc je tam značka zákaz vjezdu, proto správně pokračoval dál. O pár metrů dále měl vidět tyto dopravní značky – že je na hlavní a že musí rovně. Značek si ale nevšiml a rozhodně nelze říci, že by nebyly vidět. Ještě pořád mohl ale vidět značku zákaz vjezdu v ulici vlevo. Kdyby se na to zaměřil, tak by tam nevjížděl. Musel jsem do toho zasáhnout já a zkouška by v tomto případě skončila neúspěchem. První křižovatka od mého příkazu, kde lze odbočit vlevo je až zde, kde udělal další chybu a to, že si špatně najel v jednosměrce při odbočení.

Zde jsem naopak neříkal nic, protože ze značek vyplývá, kam můžeme jet. Opět stejná chyba, i když u jiného žáka. Na konci kurzu by se tohle už stávat rozhodně nemělo. Když se budete dívat dostatečně dopředu, tak nemůžete udělat tuto chybu a v případě, že za křižovatkou je zákaz vjezdu, tak musíte odbočit v tomto případě vpravo.

Tento žák dostal opět příkaz: na křižovatce odbočte vlevo. Řešil, jestli před křižovatkou není třeba zákaz odbočení nebo přikázaný směr jízdy a usoudil, že když není, tak může do ulice odbočit. Ukázalo se to ale jako špatné rozhodnutí, a navíc v protisměru jede auto. Podívejte se, odkud je značka vidět. Myslete na to, že než někam odbočíte, tak se tam musíte nejprve podívat. Je to stejné, jako kdybyste přecházeli přechod a nepodívali se, jestli něco nejede.

Stejná situace, akorát jiná křižovatka. Opět chceme odbočit vlevo a opět se žákyně nejdřív nepodívala, ale rovnou a bezmyšlenkovitě odbočila. A ani teď si značky ještě nevšimla a chtěla se rozjet, jakmile paní na přechodu přešla. Navíc v protisměru jede auto a mělo by jí být divné, že se tam s ním nemůže vejít. Značka je vidět dobře, jen je nutné tam nejdřív otočit hlavou. 

Podívejte se na tuto situaci. Když se podíváte daleko dopředu, už teď můžete vidět reflexní podklad za značkou. Navíc míjíme značku slepé ulice. Indicií je tu několik, ale přesto žák nereaguje a vypadá to, že ani jednu značku neviděl. Nakonec musím zastavit já před zákazem vjezdu.

Pokud by se po dopravních značkách díval, tak by odbočil na této křižovatce vpravo, nebo nejpozději na této křižovatce vlevo, ale rozhodně by se nerozhodl pokračovat dál, pokud by v tom úseku nechtěl třeba parkovat.

V tomto případě je tu na žáka mnoho vjemů. Dvě auta parkující v křižovatce a už mu nezbyla kapacita na sledování značek. Upozornil jsem ho, že jede do zákazu vjezdu. Stačilo sešlápnout spojku, případně zpomalit nebo zastavit a pak jet správně. Namísto toho udělal ještě větší chybu – sešlápnul plyn, ale už nestačil točit volantem. Nakonec jsem situaci zachraňoval zastavením já. Pamatujte, že není ostuda zpomalit, tím spíš, když jste začátečníci. Jste povinni přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem.

Tentokrát jsem to chtěl žákyni usnadnit a řekl jsem: „až to bude možné, odbočte vpravo“. Pojem „až to bude možné“, by vám měl mozek rozjet na plné obrátky a měli byste být o to více ve střehu. Ani tato nápověda nezabrala a žákyně vjela do ulice, kde je průjezd zakázán. Sice tu není žádný zákaz odbočení, ale vy už víte z předešlých videí, že být nemusí. Je to jen a jen o koukání a tady ta značka je vidět dost dopředu. Do té ulice smíte vjet jen tehdy, pokud tam něco potřebujete, například zaparkovat, někoho vyzvednout apod. V opačném případě tam nemáte co dělat.

Ovšem tato situace byla trochu složitější, proto jsem žáka včas upozornil na to, aby se pořádně díval na značky do větší vzdálenosti. Chtěl jsem mu pomoc, což se ukázalo jako marná snaha. Sám si vybral, že pojede rovně, ovšem za křižovatkou byla značka „Průjezd zakázán“, a vy už víte, že do takové ulice můžete jet jen, když tam něco potřebujete. Žák, po mých urgencích značku uviděl, ale teprve teď, a to už bylo na cokoli pozdě. Z tohoto místa musí jet už jen rovně. Couvat nesmí, protože je na řízené křižovatce, a proto mu nezbyde nic jiného, než pokračovat rovně a smířit se s tím, že jede do zákazu. Nesnažte se v takových případech udělat ještě větší chybu, jako například odbočit z pruhu, který vede rovně, nebo si couvnout. Couvat nesmíte na řízených křižovatkách, ale ani v blízkosti těchto křižovatek.

Další žák se blíží k situaci, kterou také nevyřešil správně. Jedná se o značku „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž šířka překračuje vyznačenou mez“, neboli za tento zákaz nesmí vozidla širší nad 2 metry. Do této doby by to nemuselo být špatně, pokud by žák věděl, jak široké auto řídí. To nevěděl, ale přesto tam jel. Dva metry se vám možná zdá jako hodně, ale věřte, že plno dnešních moderních aut je širší než dva metry.